K hale jsem dorazila se dvěma kamarádkami asi kolem půl 5. Nedovedu si odhadnout, kolik lidí tam v tu dobu bylo, ale stoupli jsme si na celkem dobré místo ke vstupu 25. Porozhlídla jsem se kolem, protože jsem chtěla najít chystaný sraz.. bohužel jsem nikoho nenašla. Překvapilo mě však, že všude bylo spoustu emařů.. čekala jsem jich míň :). Začalo čekání.. Daly jsme se do řeči se 3 holkami, které stály před námi. Měly jsme opravdu štěstí, že jsme narazily na tak fajn človíčky. Postupně se kolem nás hromadilo více a více lidí.. Někteří se přes nás pokoušeli dostat dopředu. Samozřejmě, že my jsme si chtěly naše místa hlídat. Pár holek se takto přes nás „prorvalo“ a to celkem i neohleduplně. Občas jsme slyšely věty typu: „Máme tam věci.“ apod.. Přitom jsme moc dobře věděly, že nikdo neodcházel.. Čas utíkal (v té chvíli však hodně pomalu) a začali jsme se tam všichni mačkat. Spíš teda zezadu na nás několik lidí tlačilo. S kámoškama jsme se to snažily udržet, protože už i tak jsme se nemohly ani hýbat a vzduch byl hroznej.. Nejhorší mačkanice nastala, když otevřeli vstupy, ale ještě chvíli nepouštěli. To už s námi házeli ze strany na stranu.. To samé bylo i když začali pouštět. S kámoškama jsem se držela pevně za ruce, ale i tak nás rozdělili. V ruce mi ještě k tomu zůstala kamarádčina kabelka, kam jsem schovala svůj foťák. U sebe jsem teda měla 2 kabelky, proto jsem se bála, aby mě taky nezačali více prohledávat. Jeden ze securiťáků se mě na něco zeptal, ale tomu jsem teda vůbec nerozuměla. Ten druhý se mě zeptal na foťák. Řekla jsem, že u sebe nic nemám a pustili mě dál. Spadl mi kámen ze srdce.. :). Do haly jsme se dostaly asi před polovinu. V tu dobu nás však pár lidí opět předbíhalo. Pak nastala zase chvíle, kdy přicházely vlny tlačení. Bylo hrozný horko a někdy byl problém se udržet na nohou. Proto si nedovedu představit, jak to vypadalo vepředu. Bezohlednost některých lidí opravdu nezná meze..

Pak jsem už jen čekala, kdy se na pódiu objeví Billy Talent. Minuty mi utíkaly hrozně pomalu. Až se tam BT objevili, tak už to bylo o něčem jiném. Jen jsem chvilku dostávala zepředu rany loktama, ale dalo se to vydržet :). Myslím, že BT skvěle naladili atmosféru. Po jejich vystoupení jsem si musela už chvíli odpočinou. Z toho horka, vzduchu a návalu lidí mi nebylo zrovna nejlépe. Chvilkami jsme si musela kleknout. Jednu dobu se mi zatmělo před očima, ale to už byl čas, kdy se na pódium chystali MCR. Řekla jsem si, že tohle musím zvládnout.. V tu chvíli, kdy se na pódiu objevili jsem nemyslela vůbec na nic jiného. Ten řev kolem byl opravdu velkej, ale až začali zpívat, tak to byla krása.. Zpívala jsem s nimi, jen co to šlo. Občas jsem si však musela odpočinout.. Mezitím jsem je také fotila.. Vedle mě stáli celkem fajn lidé. Až na to, že se občas vedle mě objevil někdo, kdo zpíval pouze úplný minimum a když někdo zpívat celé písničky, tak na něj koukal, jako by tohle nikdy neviděl, místo aby sledoval MCR.

Už nevím, jak postupně šly za sebou všechny písničky. V tu chvíli mi tohle bylo naprosto jedno. Jen jsem si užívala koncert a přítomnost MCR. Byl to opravdu krásnej pocit, když byli pár metrů ode mě a já jsem je viděla opravdu dobře. Měla jsem krásnej výhled.. Viděla jsem ty jejich krásný pohledy, o kterých se mi mohlo vždy jenom zdát. Všechno to utíkalo tak rychle a už byla poslední písnička. To jsem vlastně ani netušila, že bude poslední, proto mě to hodně překvapilo. Škoda, že nebyl přídavek.. Hodně mě překvapilo, že zazpívali písničku The Jetset Life Is Gonna Kill You. Ale byla jsem opravdu ráda :). Strašně moc mě nadchla písnička Cancer. Nedá se popsat slovy, to musel člověk slyšet. Ale všechny písničky byly nádherný a jedinečný..

Ale i tak jsem s koncertem naprosto spokojená. Ta tlačenice, i to všechno kolem stálo zato. Tohle je prostě nezapomenutelný zážitek, který se už nikdy nezopakuje.. Byl to můj první koncert a stal se nejkrásnějším dnem v mém životě.

Po koncertě jsem si chtěla sehnat také nějaký plakát, ale bohužel jsem nikde nic nenašla.. Vracela jsem se s kámoškama zpátky k autu. Tam už čekal taťka, kterej držel v ruce plakáty.. takže nakonec máme každá svůj a já ještě jeden navíc :).

Strašně doufám, že se u nás MCR zase ukážou. I kdyby to mělo být za několik let, tak si počkám..

Teď se bohužel zatím nemám na co těšit.. MCR i ta nádherná atmosféra mi strašně chybí..

PS.: Pár holek se na nás pře halou ze zadu strašně tlačilo a mě bylo opravdu už špatně.. Takže se kdyžtak omlouvám za nějaké připomínky, které jsem měla :). Ale kdyby vám bylo na omdlení, tak byste mě určitě pochopili.. Ale tlačit jste taky tolik nemuseli..

A tady jsme, pozná nás někdo? :) (Já jsem ta černovlasá na druhé fotce ;)